Dva vojáci a kočička · 19. září 2007, 13:28 by Přemysl Bukovský
V prvním příběhu dva kamarádi z vojny vzpomínkami přivolají válku. Žena jednoho už pár let přenáší, jen aby se dítě narodilo až se vrátí.
V druhém příběhu sledujeme opilce na konci své cesty. Delirium ho zachvátilo tak, že od sebe nerozeznává realitu a děsivé kočičí vize. Nakonec s barmankou, s kterou vlastně prožil celý život, škemrají aby si je smrt už vzala.
Vlakem z nikam do Domažlice · 18. říjen 2007, 14:37 by Přemysl Bukovský
V první části se rozehraje imaginativní fantasmagorie plná zvratů. Z postav se stávají postavičky na jednu repliku, jednota času a děje neplatí a jediný, kdo se v tom orientuje, je bůh. Tok asociačních háčků, kliček a odboček, jako kanálová strouha doteče až do přestávky.
Po přestávce následuje psychologický příběh rozvedených manželů, kteří se přes zásadní neshody nakonec zase shodnou. On v sobě probudí nikdy neobjevený talent básníka a pro ni se konečně stane objektem obdivu.
Prvni pulka zdarilejsi nez druha, malo prostoru slecne(modroponozky vzali doktor-pacient az po zbytecne dlouhe dobe), druha pule uz vetsinou zachazela do trapnosti, prvoplanove eroticke narazky. Nejvice mi ovsem jako divakovi, ktery ma byt soucasti predstaveni, vadily stale usmevne grimasy hercu. obcas jsme ziskala pocit, ze moment prozivam vic nez vy na jevisti…Kladne hodnotim slecnu v roli matky, a pany v rolich devcat!
— Kata Wechova říj 18, 15:55Předně děkuji za první příspěvek – malá gratulace. V podstatě nemůžu vaší kritice nic vytknout, na podobných závěrech jsme se shodli po představení. Někdy jsme jako utržení z řetězu a někdy je i lepší nedělat přestávku, aby jsme takový zůstaly. Pak ale zapomínáme na partnerky a taky trochu na svět kolem. Já zase kladně hodnotím mnohem silnější energii od publika než při první představení v září.
— Přemysl Bukovský říj 19, 20:07
Kryštof a jeho cesta vzhůru · 17. listopad 2007, 15:01 by Luděk Malý
V první polovině poznáváme tříčlennou rodinu: despotická a věčně opilá matka, slabošský otec a jejich syn Kryštof – student, který se básněmi zkouší vyrovnat sám se sebou i se svým okolím. Po jednom rodinném konfliktu končí Kryštof na ulici.
V druhé polovině Kryštofovi zasáhne do života Lucie – dáma starší o několik let a životních zkušeností. Jejich idylku však z protějšího domu sleduje (a po čase i uzavře) šmírák s dalekohledem a šálkem horké kávy. Kryštof se opět ocitá na ulici, bez prostředků a životních perspektiv. Po neúspěšné terapii odborníků z krizového centra končí v domě jakési sekty… Kdo ví, kde se s ním setkáme příště?
Komentáře jsou uzavřeny
Myslím, že první polovinu jsme se snažili o zpětnou vazbu s diváky, ale při jejich počtu a pasivitě se nám to nedařilo. V druhé polovině jsme si hráli sami pro sebe a hned nám to začalo fungovat.
— Přemysl Bukovský zář 19, 13:33 #